Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
25
Konec MESOH roku a kontrola odpadových účtů
Za Knižníčkem opět do knihovny
Vytvořme společně adventní kalendář
26
Konec MESOH roku a kontrola odpadových účtů
Za Knižníčkem opět do knihovny
27
Konec MESOH roku a kontrola odpadových účtů
Za Knižníčkem opět do knihovny
28
Konec MESOH roku a kontrola odpadových účtů
Za Knižníčkem opět do knihovny
29
Konec MESOH roku a kontrola odpadových účtů
Za Knižníčkem opět do knihovny
30
Konec MESOH roku a kontrola odpadových účtů
Za Knižníčkem opět do knihovny
1
Za Knižníčkem opět do knihovny
2
Za Knižníčkem opět do knihovny
3
Za Knižníčkem opět do knihovny
4
Za Knižníčkem opět do knihovny
5
Za Knižníčkem opět do knihovny
Mikulášská nadílka
6
Za Knižníčkem opět do knihovny
7
Koncert - Spirituál Kvartet - Lipovec
Za Knižníčkem opět do knihovny
8
Za Knižníčkem opět do knihovny
Mikulášská návštěva v kostele
Koncert Veselé trojky - Sloup
9
Za Knižníčkem opět do knihovny
10
Za Knižníčkem opět do knihovny
11
Za Knižníčkem opět do knihovny
12
Za Knižníčkem opět do knihovny
13
Za Knižníčkem opět do knihovny
14
Za Knižníčkem opět do knihovny
15
Za Knižníčkem opět do knihovny
16
Za Knižníčkem opět do knihovny
17
Za Knižníčkem opět do knihovny
18
Za Knižníčkem opět do knihovny
19
Za Knižníčkem opět do knihovny
20
Za Knižníčkem opět do knihovny
21
Za Knižníčkem opět do knihovny
22
Za Knižníčkem opět do knihovny
23
Za Knižníčkem opět do knihovny
24
Za Knižníčkem opět do knihovny
25
Za Knižníčkem opět do knihovny
26
Za Knižníčkem opět do knihovny
27
Za Knižníčkem opět do knihovny
28
Za Knižníčkem opět do knihovny
29
Za Knižníčkem opět do knihovny
30
Za Knižníčkem opět do knihovny
31
Za Knižníčkem opět do knihovny
1
Za Knižníčkem opět do knihovny
2
Za Knižníčkem opět do knihovny
3
Za Knižníčkem opět do knihovny
4
Za Knižníčkem opět do knihovny
5
Za Knižníčkem opět do knihovny
Drobečková navigace

Úvod > Městys > Historie a současnost > Historické prameny

Historické prameny

Nejstarší období

Stará zkušenost uvádí, že chceš-li poznat a pochopit současnost, musíš nejdříve poznat minulost a porozumět jí. Stopy po prehistorickém osídlení vedou do nesmírně dávných dob. V nejstarších dobách lidské existence se sídlem člověka stávaly některé z jeskyní Moravského krasu. Tak tomu bylo u pravěkých lovců medvědů, mamutů a sobů. Osídlování jeskyní pozvolna končilo v mladší době kamenné (neolitu). Se změnou svého života a hospodářské činnosti začali lidé budovat svá sídla i mimo jeskyně. Např. jeskyně Balcarka dokazuje, že v diluviálních vrstvách nánosů ve vstupní části se dochovala ohniště svědčící o přítomnosti člověka. Ojedinělým nalezištěm kosterních pozůstatků po pravěkém člověku je však bezesporu jeskyně Kůlna u Sloupu. Velkou změnou pro vývoj sídel mělo zemědělství, které bylo spojeno se vznikem trvalých sídel. Významné stopy osídlení zanechala v našem kraji doba bronzová a po ní doba železná. Tehdejší opevnění (oppida) lze ještě nalézt na vyvýšeninách. Tato útočiště budovali keltští Kotinové, po nich zřejmě germánští Kvádové. Není vyloučeno; že některé z těchto hradisek bylo po odchodu Kvádů osídleno Slovany, jejichž příchod se klade zhruba do 6. století. Doklady o osídlení našeho kraje v 8.-10. století nalézáme např. u Olomučan, kde jsou četné stopy po dolování a zpracování železné rudy. Zajímavosti a podrobnosti lze nalézt v muzeu v Blansku. 11. a 12. století neposkytuje psané zprávy o osídlení našeho kraje. Jedině Blansko je připomínáno v roce 1131. Přesto se však hypoteticky domníváme, že několik vesnic bylo založeno již ve 12. století. Jsou charakteristické původním návesním typem a zřejmě nechybíme příliš, když mezi ně budeme z okolních obcí kromě Ostrova počítat ještě Jedovnice, Šošůvku, Rudici a ze vzdálenějších Račice a Studnice.

Od druhé poloviny 13. století se vzhled naší krajiny činností člověka poměrně měnil. Došlo k tzv. velké nebo též německé kolonizaci. Král i vrchnosti světské i církevní zvali do našich tehdy málo osídlených končin cizí kolonisty (Bavorsko, Dolní Rakousy, Dolní Sasko, ale i dnešní Holandsko a Belgie). V našem kraji zvali kolonisty páni z Holštejna (původně sídlící na tvrzi v Jedovnicích). Na Blanensku to byl olomoucký biskup Bruno ze Šaumburku. A tak ke konci první a v průběhu druhé poloviny 13. století vznikly ve velké části krajiny nové vesnice. Jsou připomínány v roce 1349, ale jmény německými, např. Hertwigschlag s lesem Thenwald (Hartvíkovice, Zybothschlag, jinak Lipovec), Kylein, také Kylerein - Kulířov, Wilhelmsschlag - Vilémovice apod. Lze proto hodnověrně datum založení obce dokladovat první písemnou zmínkou z poloviny 14. století, kdy je uváděn Peterschlag - Petrova mýtina, ale již roku 1406 je uváděn Ostrov, za okupace Bretterschlag (Brett = prkno). Podle koncovek německých jmen lze usuzovat, že obce byly založeny a obsazeny Němci z Bavor. Německá kolonizace však brzy zanikla. Její existenci připomínají již jen jména německého původu (Kotvrdovice, Holštejn - Hohle Stein = dutý kámen), dále německá příjmení obyvatel v obcích (ale ta nemusí a zcela jistě nejsou původní) a také názvy lesních či polních tratí (ale i ty jsou již počeštěné). Další neúspěšný pokus o poněmčení krajiny spadá do nešťastné doby okupace 1939 - 1945. Musíme zdůraznit, že celá oblast, o níž píšeme, však byla po několik staletí typicky česká. Za husitských válek bylo zničeno několik vesnic, které prokazatelně v našem regionu existovaly (dokumentoval je MUDr. Ervín Černý, CSc. profesor UK v Praze). Byly to Hamlíkov, Vilémov na Prostředních, Bystřec na Dalekých, Budkovany u Jedovnic, Tipeček a Dvorce u Jedovnic. Ze zaniklých byla později obnovena jen část Podomí, vesnice Holštejn a na jiném místě Housko. O Ostrově je tedy první zmínka roku 1349. Je nejvýš pravděpodobné, že v obci , nejspíše tvrzi na příkré skále nynějšího Dvora, někteří z holštejnských bydleli a po Ostrově se psali (Albert z Ostrova, v roce 1406 Hynek z Ostrova, v roce 1437 Vaněk a Ctibor z Ostrova, v roce 1463 Anna z Ostrova). Část Ostrova připadala také k Jedovnicím. Na začátku 15. století měly v obci majetek i jiné rodiny (Lovek z Drahan, Matěj ze Želetavy aj.). Z písemných poznámek se dovídáme, že rybník v Ostrově je připomínán v roce 1406, v roce 1437 i fara. Z toho lze usoudit, že Ostrov patřil již na počátku mezi největší obce v celém panství. 15. století se dá charakterizovat jako století zániku panství pánů z Holštejna. Držitel panství Vok II. z Holštejna zemřel roku 1408. Jeho syn Vok III. (psaný též z Lipovce) padl roku 1420 pod Vyšehradem ve službách císaře Zikmunda. Během tažení husitů na Moravu byl holštejnský hrad dobyt. Vok IV. syn Voka III., v letech 1430 - 1437 prodal panství s obcemi Hynkovi (prameny uvádějí Heníkovi) z Valdštejna. Vok IV. zemřel před rokem 1470 a tím vymírá po meči kdysi velmi mocný rod pánů z Holštejna. Kostel v Ostrově založily dvě sestry, zřejmě majitelky holštejnského panství, roku 1490 (ale již roku 1437 se připomíná fara, tudíž zde kostel musel být již dříve). Kostel je zasvěcen sv. Maří Magdaléně. Stojí při okraji roviny nad údolím a pohlížíme-li tedy z údolí, zdá se, jako by byl na kopci. Koncem 17. století byl velmi zchátralý a roku 1690 byl opraven z dobročinných darů, které vyprosil zdejší poustevník. Teprve roku 1779 byla zpřístupněna věž a roku 1785 byl kostel rozšířen. Velkou opravu prodělal v roce 1848. Roku 1851 v poledne však blesk zapálil věž a žár byl tak silný, že roztavil zvony, z nichž jeden z roku 1550 měl nápis: "Verbum Domini manet in aeternum (Slovo páně zůstane na věky. Kdo sedí ke stolu, nemodlí se k bohu, jest přirovnán k volu. Amen. Filip 1550)". Druhý zvon pocházel z roku 1740. Po požáru byla věž opravena a zvony ulity znovu. Roku 1902 byl od kostela přestěhován hřbitov za vesnici směrem ke Sloupu. Před kostelem stojí kříž a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1829.

Období pánů z Rájce

Kolem roku 1570 získal Bemart Drnovský na Rájci celé holštejnské panství. Od těch dob až do počátku 20. století byly dějiny Ostrova spojeny s tímto panstvím Salmů. Není pochyb o tom, že naše obec procházela v uplynulých stoletích pohnutými dobami. Byla sužována robotami, válečnými bouřemi, epidemiemi moru, požáry apod., které se v podstatě nevyhnuly žádnému z tehdejších sídel. Ostrov, kdysi přední obec holštejnského panství, upadal, zchátral kostel, zanikla fara, která se v době reformační stala bratrskou, a po násilné rekatolizaci byla farnost přidělena do Jedovnic. V okolí Ostrova zaniklo a zpustlo několik obcí, jmenovanými v dřívějších dobách českými i německými. Zcela zanikly Budkovany u Jedovnic, Hamlíkov, Hertwigsschlag, Mehrlingssachlag, Ulraichsschlag v okolí Holštejna, Rohrbach u Jedovnic, Ponikev v místech dnešního Skalního mlýna na řece Punkva. Dočasně zanikl i Holštejn (obnoven až v roce 1791), Podomí, Kulířov a Housko (později byly obnoveny). V Ostrově bylo počátkem 17. století 42 domů, po třicetileté válce z nich bylo 9 pustých. Roku 1799 zde bylo 649 obyvatel, roku 1822 - 812 obyvatel, roku 1890 - 1000 obyvatel, roku 1843 - 896 obyvatel, roku 1849 - 985 obyvatel, roku 1890 - 1220 obyvatel. Roku 1900 zde bylo 195 domů s 242 rodinami a se 1140 obyvateli, kteří se živili převážně rolnictvím a prací v blanenských železárnách Salmových. I když na začátku 17. století obec značně ztratila na domovním fondu i počtu obyvatel, přesto patřila po Doubravici, Jedovnicích a Rájci mezi největší na celém panství rájeckém. V držení Rájce se po krátké vládě Drnovských vystřídalo několik rodů. Od roku 1661 vlastnil. panství mocný německý rod Roggendorfů z Molenburku (v dnešním Rakousku). Z tohoto rodu vynikl hlavně Karel Ludvík z Roggendorfu, zakladatel nových vesnic v okolí. Roku 1724 založil Molenburk (dnešní Vysočany) a Roggendorf (dnešní Krasová). Jeho manželka Karolina z Roggendorfu, rozená Pálffy ab Erdödy, která po smrti manžela žila mimo Rájec, založila mj. známý mariánský kostel ve Sloupě (stavěn 1751 - 1754), dále obec Karolín.

V této době se začíná probouzet společenský život obcí bez výraznějšího ovlivňování církve a vrchnosti, vznikají první samosprávy, některé obce dostávají právo pečetní, mezi nimi i Ostrov. Nejstarší ostrovská pečeť pochází z roku 1687. Je kulatého tvaru, na obvodě má latinský nápis: Sigillum Pagi Wostrow, uprostřed na stylizovaném štítě radlici, po stranách krojidlo a sekeru (zřejmě podle zaměstnání obyvatel). Srovnáme-li udělení pečetí pro některé další obce, zjistíme, že Ostrov byl jednou z prvních obcí, které byla přidělena. (Např. Sloup obdržel pečeť až roku 1789, Housko roku 1850, roku 1687 obdržela pečeť rovněž černá Hora atd.). Nápisy na pečetích jsou zčásti latinské, např. černá Hora, Kotvrdovice, ale existují také německé a z 19. století i české (Housko, Holštejn i Sloup, byť pečeť pochází z konce 18. století). Zajímavé je, že z poloviny 18. století pochází také stará kupní smlouva, v níž roku 1749 pronajímá hraběnka Karolina z Roggendorfu hostinec č. 6 v Ostrově rodině Vaňků, v jeho držení se vystřídalo 6 generací této staré hostinské rodiny. Po smrti Karoliny z Roggendorfu převzal rájecké panství Antonín hrabě SalmReifferscheidt ze starohraběcího rodu (původní sídlo Dolní Salm v Ardenách v Alsasku). Panství od té doby vzkvétalo. Salmové byli velmi podnikaví, podporovali těžbu železné rudy, železářství, vlastnili železné doly i železářské podniky v Blansku. V nich pracovala i řada ostrovských občanů, např. v roce 1840 Pernica, 1858 Alois Hudec, 1873 Karel Flek, všichni slevači z Ostrova. Rod Salmů dědil železárny a slévárny z otce na syna. Koncem 19. století (1898) vzniká akciová společnost českomoravská Kolben Daněk a pod značkou ČKD existuje dodnes, byt značně prořídlá v návaznosti na restrukturalizace podniku a částečné změně výrobního programu. Ale to je již zcela jiná kapitola. Bylo by jistě ještě mnoho zajímavého, co k historii obce Ostrov možno dodat. Velmi pomohla letopisná kniha "počestné obce ostrovské", která byla náhodně objevena mezi dokumenty a písemnostmi archivu základní školy při stěhování do nových prostor školy v roce 1975. Díky prozíravosti učitele Josefa Hlaváčka nedošla újmy, její překlad byl velmi svízelný, protože je psaná kurentem, německy i staroslověnštinou, takže některé poznámky zůstávají dodnes nerozluštěny. Nicméně v hrubé kostře pomohly dokreslit historii Ostrova a z ní je složena i tato část naší vlastivědné čítanky.

Ještě než se podíváme na dobu novější, je nutné se zmínit o školství. První vyučování v Ostrově počalo roku 1785 v domě číslo 39. Dříve chodily děti z Ostrova až do Jedovnic, samozřejmě pěšky. Potom vyučování pokračovalo v domě číslo 42, od roku 1790 v obecním domě č. 80. Škola naproti kostelu (dnes renovovaná na kinosál) byla vystavěna v roce 1815 nákladem vrchnosti, občané k tomu přispěli robotou. Do roku 1880 byla škola dvoutřídní, téhož roku byla rozšířena o třídu. Měla v té době 210 žáků. Bez zajímavosti nejsou učitelské příjmy, které se měnily. Zpočátku dostával učitel ( kolem roku 1785 ) od usedlých , míní se místních, bydlících žáků po 5/4 míry žita, 4 krejcary ročně, hodový koláč, 1,5 - 2 krejcary z dítěte týdně a za rok dva pecny chleba. Jelikož z toho nemohl být živ, přidala mu obec k "poctivému vyživení 5 mír a 6 achtlů žita, avšak bez závazku". Na topení dávala vrchnost 7 sáhů dříví, které občané museli dovézt a rozštípat.

Prvním učitelem byl Ondřej Meluzín, který na škole působil v letech 1785 - 1814, dále zde pak vyučovala řada učitelů, ale vždy jen krátce (dojížděli z Blanska), po delší dobu zde působil František Musil (1856 - 1882). Po něm František Ostrovský, který se narodil v roce 1847 v Ostrově. Původní jméno Kakáč si změnil v roce 1877 na Ostrovský. Do Ostrova přišel z dřívějšího působiště z Petrovic. Nejprve bydlel ve škole, pak si koupil dům č. 65 a ze školního bytu byla zřízena 4. třída. František Ostrovský byl velmi dobrým učitelem a vlastencem, který zveleboval obec, vysazoval okrasné i ovocné dřeviny. V roce 1919 mu ministerstvo školství udělilo čestný titul ředitele. Odpočinku si však dlouho neužil, zemřel v lednu 1920. Od roku 1918 byl nadučitelem ostrovské školy (ředitelem) Jaroslav Sláma, od roku 1923 Ladislav Vinkler, potom Božena Vinklerová již jako řídící školy. Od 50. let došlo ke vzniku samostatné základní školy, ale o tom až dále. Charakteristickým místním nářečím se projevuje ostrovská mluva, bohužel dnes se nářeční rozdíly s hovorovou češtinou stírají a nářečím mluví jen malá část nejstarších obyvatel. Jedná se o hanácké nářečí typ horský. Jím se mluví ještě v několika obcích - Spešov, Lažánky, Vilémovice, Ostrov, Šošůvka, ale už se nejedná o vysloveně horský typ. Pro názornost pravého ostrovského nářečí poslouží ukázka, kterou zaznamenal ředitel ostrovské školy Alois Bartošek v polovině 60. let od pana Viléma Kunce z Lesé, který ji slýchával od své matky. Vu Karlo Vinckovým Karel Vinckůj s otcem šli na pařeze cestó k Sokdolo. Tata začál sekat pařez a Kadlík mo držel sekero. Staré vzal dobuvó palico a klókl s ňó na sekero. Belo to ve stráni, najednó Kadlovi podjela nuha a tata práskl palicó a tralil ho du hlave. Karel si hned skutálel důle. Staré si nacpál fajo a čekál. Najednó Kadlík si hrne du stráně navrch a povídá: "Tatínko, ve ste mně dál!" Tentum Kadlik také jednó bel v kostele a zpívalo si: "Zachovej nám, Hospodine císaře a naši zem.." a potom dál... " na Rakousko blažené." A Kadlík zpíval: "...na Rakósko zedřené," a zato dustál vud staroste dvacet grécarů pokute.